Tento muž není jenom nejlepším big-waveovým surfařem na světě. Pouští se do moderních stejně jako do tradičních surfařských technik. A vůbec je v oblasti vodních sportů velice všestranný…
Ráno 17. srpna 2000 si Laird Hamilton podmanil tahitskou Teahupo‘o, svou jízdou na obří vlně upoutal pozornost celého světa. Upevnil si tak pověst největšího big-wave surfaře (surfaře na velkých vlnách, velká vlna musí mít minimálně 6,2 metru) všech dob. Vyklopit se v Teahupo‘o, zvláště nebezpečné kvůli skalnatým mělčinám, znamená téměř jistou smrt.
Jeho jízda je mezi surfaři známá prostě jen jako „Vlna“. Když byla fotografie z této akce otištěna na obálce Surfařského magazínu, byla opatřena pouze titulkem: „Ach můj bože…“ Po svém výkonu se Hamilton přiznal, že byl rozrušený na nejvyšší možnou míru. Potom co „Vlnu“ sjel, se cítil tak vděčný, že se kompletně zhroutil v pláči.
Je to nejlepší big-wave surfař? Dalo by se namítnout, že nikdo za posledních dvacet let nezměnil povahu sportu takovým způsobem, jako to udělal Hamilton se surfingem. Vrátil surfing do doby, kdy se jeho příznivci pyšnili tím, že jsou naprosto všestranní vodáci. Hamilton je také známý jako vůdčí osobnost všech boardových sportů. A to jsme zatím nezmínili, že ve vodě je naprosto úžasný. Pomohl při prosazování surfingu, stand-up pádlování (pádlování na surfu vstoje), foilboardigu, winsurfingu, kitesurfingu a pádlování na velkou vzdálenost. Spolu se svými přáteli vymyslel techniku zvanou tow-in, při které je surfař zajištěn na velké vlně vodním skútrem nebo vrtulníkem. Díky tomuto opatření dosáhl toho, že jednu zimu bylo sjízdných o padesát procent více velkých vln než kdy předtím.
Hamilton je velvyslanec svého sportu, šíří lásku a úctu k surfování po celém světě.
Hamilton se narodil 2. března 1964 v San Francisku. Se svojí matkou Joann se přestěhoval na Havaj. Přestože byl ještě malý, v novém prostředí se ihned projevila jeho nenasytná touha po adrenalinu – když mu bylo pouhých sedm let, skočil z šedesátimetrového útesu do hluboké vody.
Jako malý chlapec se Hamilton setkal na pláži Pupukea na severním pobřeží Oaha se surfařskou legendou šedesátých let, s Billem Hamiltonem, a záhy ho představil své matce. Velký surfař ji brzy požádal o ruku, vzali se a malý Hamilton získal adoptivního otce snů. Mohl narazit kluk jako Laird Hamilton na lepšího otce, učitele a trenéra v jednom? Přičtěme k tomu ještě destinaci, ve které se v tu dobu rodina nacházela, tj. jedno z největších surfařských oblastí na světě – severní pobřeží Oahy, a výsledek je jasný.
Ve věku dvaceti let už byl dokonalým surfařem a mohl klidně odstartovat svou kariéru na World Championship Tour. Soutěžní surfování se mu ale nikdy nezamlouvalo a říkával: „V soutěžích nejde o sjezd velkých vln, jako spíš o to, jak to zahraješ. Surfing zahrnuje práci s tělem. Surfing je umění. Zbláznil bych se, kdyby se někdo jiný než publikum pokusil určit můj další osud. Na čem záleží muzikantům? Přece na tom, kolika lidem se jejich muzika líbí, nebo ne?“
Na konci roku 1992 začal Hamilton spolu s několika přáteli jako byli Darrick Doerner a Buzzy Kerbox používat nafukovací boardy, aby mohli táhnout jeden druhého do vln, které byly příliš velké na to, aby se tam dostali sami jen silou vlastního pádlování. Technika, která později využívala tryskové lyže, byla přímo revoluční inovací. Tow-in surfing se brzy stal oblíbeným, posunul možnosti surfování na velkých vlnách na zcela novou úroveň. Přesto se v surfařské komunitě dočkal i negativních reakcí. Někteří surfaři měli pocit, že je to jakýsi druh podvádění, které navíc rozhodně nepomáhá životnímu prostředí. Hamilton vysvětloval, že technika tow-in surfingu byla jediným způsobem, jak ty opravdu velké vlny osedlat.
V roce 1999 se Hamilton na windsurfu plavil mezi Havajskými ostrovy a Kauai, tuto padesátikilometrovou cestu urazil za necelých šest hodin. Později se stejným způsobem i vrátil.
Proslavil se také vynalezením foilboardingu. Foilboard je vylepšení surfru využitím křídlové technologie, která umožňuje větší přesnost a efektivitu jízdy.
V nedávné době se průkopník a největší veřejný zastánce pádlování vstoje začal zajímat o starověkou havajskou techniku, při které je třeba mít exrémně dlouhé prkno, extrémně dlouhé pádlo a velkou dávku síly a zručnosti. Někteří surfařští puristé ho za to zatracují, Hamiltonovi to ale nevadí, své snažení nazývá hrdě návratem ke starému, tradičnímu havajskému způsobu surfování.
Nicméně to, že se spustil na Teahupo‘o, která je všeobecně považována za nejnebezpečnější vlnu, která kdy byla sjeta, se stalo mezníkem jeho kariéry i života.
Často se o něm říkalo, že schopnost podmanit si tak velké vlny spočívá v díky jeho výjimečné fyzické kondici a netradiční postavě. Při svých 190 centimetrech a 102 kilech je prý schopen zvládnout těžší vlny, než jeho o mnoho menší kolegové.
Hamilton je v současnosti považován za nejlepšího z nejlepších v big-wave surfingu. Pravidelně surfuje na vlnách vysokých jedenáct metrů, které se pohybují rychlostí vyšší než 48 kilometrů za hodinu. Úspěšně se také povozil na vlnách, které měly více než dvacet jedna metrů a valily se rychlostí 80 kilometrů v hodině.
