Hummer je pravděpodobně nejznámějším off-roadem světa. Náš redaktor sednul za volant a za asistence odborníka vyzkoušel jízdu na vlastní kůži!

Je jaro, neděle večer a slunce svítí na brázdy tankodromu v Milovicích. Spolu s kameramanem a fotografkou jsme sem přijeli vyzkoušet jízdu autem legendární značky Hummer. Stojíme na rozlehlém plácku a sledujeme, kterak auto šplhá rozbagrovaným terénem naším směrem. Když u nás zabrzdí, ze dveří vystupuje sympatický řidič Láďa a popisuje nám celou proceduru blížícího se zážitku.

„Nejdříve budu řídit já. Přejedeme pár překážek, řeknu vám něco o autě a pak už si za volant sednete sami,“ usměje se a za chvíli se již soukáme do prostorného vnitřku offroadu vybaveného šedou kůží. Nejde to úplně snadno, práh auta je tři čtvrtě metru nad zemí, aby Hummer ani při přejezdu ostrých kopců nezavadil podvozkem o zemi. Konečně jsme uvnitř a Láďa startuje. Ozve se motor.
„Slyšíte?“ přitlačí Láďa na plyn a zvýší otáčky. „Pod kapotou dělá hluk čtyři sta koní, ale uvnitř je ticho jako v limuzíně.“
Rozjedeme se a přední nárazník míří na první překážku.



„Zatím to vezmeme zlehka,“ říká nám Láďa a auto se bez námahy vyhoupne na vrcholek kopce, který má takový úhel, že když stoupáme, není skrz přední sklo vidět nic než nebe. Ale to už auto míří k druhé překážce, kterou je boční nakloněná rovina. Láďa na ni najede a pravá strana Hummeru se nadzdvihne do výšky.
„Sledujte budíky,“ ukáže na rovnováhu, která uvádí, že auto právě zvládlo boční náklon třiceti stupňů.

Následně se vydáme na malou rallye po rigolech kolem tankodromu, abychom skončili u poslední překážky, kterou je nejstrmější kopec celého areálu.
„Zvládnete to přejet plynule, aniž by jste zastavil nahoře?“ hecuju Láďu a ten se jen usměje a přidá plyn. Motor zahučí a Hummer se šplhá do extrémně strmého vršku, jako by se nechumelilo.
„Tahle překážka má sklon pětatřicet stupňů,“ říká Láďa na vrcholu a čumák auta přepadává do prostoru pod námi. Láďa šlape na brzdu a my cítíme, kterak autu lehce podkluzují kola. „Dolů je nejlepší brzdit á-bé-eskou,“ vysvětluje a přitom střídavě sešlapuje a povoluje pedál. „Z kopce se už tak plynule jet nedá. Přecejen - Hummer má čtyři tuny a kdybychom zabrzdili o přední nárazník, bude to pěkná šlupka.“

Sjíždíme z kopce a zastavujeme na rovince.

„A teď ty,“ vylézá Láďa z auta. Usedám za volant a poslouchám instrukce, jak řídit vozidlo, které používá i americká armáda. „Řazení je automatický. Pod nohama máš tři pedály: vpravo plyn, uprostřed brzdu a vlevo ruční brzdu. Tak můžeme začít?“
Kývnu a dostávám pokyn, abych odbrzdil ručku a zařadil jedničku. Pomalu se rozjedeme a mě připadá, jako bych se znovu ocitl v autoškole. Můj řidičák je kategorie B, do které spadá i Hummer, ale přesto mám z jeho řízení naprosto odlišný dojem. Je cítit, jakou silou motor vládne. I když zastavím v půlce strmého kopce, s rozjezdem není žádný problém. A to ani nesešlapávám plyn k podlaze. Láďa mě naviguje a já si pod jeho vedením opakuji překážky, které jsme už jedno zdolali a navrch ještě přidávám pár nových.

Jedná se spíše o technickou jízdu, než rychlostní závod terénem, který jsem čekal, ale přesto se skvěle bavím. Láďa mi radí, jak vyzrát na jámy ve sjezdech a rozpoznat nejlepší trasu tak, aby auto zdolalo překážku co nejefektivněji a já se nadšeně podrobuji finesám offroadové jízdy.
Končíme o něco dříve, abychom stihli natočit ještě pár záběru zvenku a pak už se zaposloucháme do přednášky o technických vymoženostech, které Hummer svým jezdcům poskytuje. Mě samotného nejvíce zaujal výkon motoru a poté obsah kufru, ve kterém je schovaný kompresor, díky němuž má Hummer nastavitelnou výšku podvozku.
„Když jedeš po rovině, je potřeba snížit podvozek, protože auto by se při vyšších rychlostech kývalo. Ale kdybys náhodou zapomněl, nic se neděje. Po překročení určité rychlosti se výška sama upraví, takže to na dálnici vytáhneš klidně i na stopětatřicet,“ informuje nás Láďa a my zíráme na obrovský úložný prostor.

Jízda i prohlídka skončily a my se loučíme s naším ochotným průvodcem. Hummer mizí v dálce a já nasedám zpátky do svého auta. Teprve tehdy si uvědomím, jak strašně malý mi ten můj osobák najednou připadá...

Pokud máte i vy chuť zažít jízdu Hummerem na vlastní kůži přímo od firmy Adrop, které bych tímto chtěl poděkovat, že reportáž zasponzorovala, klikněte ZDE.